1. Souhlasíte s právem slušného, prověřeného občana, na legální soukromou zbraň, na její nošení a případnou obranu sebe a svých blízkých?

Souhlasím, protože Česká republika je bezesporu demokratickou zemí s úctou k svobodám jednotlivce, která ctí individuální práva svých občanů. Pokud se tedy jakýkoliv občan svobodně rozhodne pro vlastnění zbraně a splní všechny zákony stanovené předpoklady pro její získání, nesmí mu být toto právo odepíráno.

2. Je dle Vašeho mínění, současná česká platná legislativa v oboru zbraní a střeliva, funkční a přiměřená, popřípadě žádá dle Vás změn a jakých?

Česká legislativa, upravující práva legálních držitelů zbraní, je přísná, ale férová a nic bych na ní neměnil. Nikdo jí nezneužívá, trestných činů spáchaných s legálně drženou zbraní je naprosté minimum a stejně jako klesala kriminalita, tak i kriminalita páchaná s legálně drženou zbraní má dlouhodobě sestupnou tendenci. Například v letech 2015 a 2016 se jednalo o pouhé 0,07 a 0,06 % z celkové kriminality. Proč měnit něco, co funguje? V oboru zbraní a střeliva patří Česká republika ke světové špičce a může být právem považována za vzorem pro ostatní země.

3. Jaký je Váš postoj k tzv. „zákazové“, tedy proti-zbraňové směrnici EU, (tj. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní, dále v textu jen „směrnice“)?

Zmíněnou směrnici EU je možné bezpochyby označit za nepovedenou a škodlivou pro Českou republiku. Je bytostním zájmem každého státu, aby si mohl stanovit vlastní pravidla pro oblast nabývání a držení zbraní. Existují sice specifika, jako jsou společné registry legálních zbraní, jednotné standardy pro znehodnocení zbraní apod., která mají ratio, ale v tom musí panovat jednoznačná shoda všech členských států EU a Česká republika má tuto problematiku dostatečně ošetřenou ve svých zákonech už dnes. Žádné další omezování legálních držitelů zbraní v České republice nepovažuji za efektivní a správné. To, že někteří evropští politici nazývají současné snahy o omezování legálních držitelů zbraní za boj s terorismem, považuji za výsměch.

4. Splní, dle Vašeho soudu, tato směrnice svůj účel – tj. potření terorismu?

Rozhodně nesplní. S terorismem nelze bojovat tak, že zakážeme lidem, po splnění všech jasně definovaných a vcelku složitých a náročných zákonných podmínek, vlastnit zbraň. To je evidentní nesmysl. Kriminalita páchaná s legálně drženou zbraní není v současné době problémem a terorismus není zpravidla páchán tak, že si útočník dojde požádat o zbrojní průkaz nebo má legálně vlastněnou zbraň. Nelogicky chceme omezovat ty, kteří jsou poctiví, ctí zákony a právo, místo toho, abychom přijali taková opatření, která budou směřovat k omezení černého trhu se zbraněmi. Pokud budou členské státy EU trvat na absurdním omezování legálních držitelů zbraní, ztratí nejenom už tak velmi pošramocenou reputaci, ale především důvěru lidí v myšlenku a instituce EU, což nevyhnutelně povede i k ztrátě legitimity celé EU. Mám v dobré paměti důvody, které vedly k tzv. zbraňové amnestii už za vlády Václava Klause v roce 1996 a samozřejmě v tomto duchu na ně navázaly i další, a to včetně mojí vlády v roce 2009 a moc dobře jsme věděli proč.

5. Měla by Česká republika akceptovat a převzít tuto směrnici?

Neměla. Protože bychom neměli ustupovat z naší precizní legislativy a nesmyslně narušovat nastavený systém, který funguje. Přijetí směrnice bylo nelogicky uspěchané a dle mého názoru absentovala širší odborná diskuse nad jejími dopady do legislativy členských států EU, a proto bychom měli bránit její implementaci. Relevantní politici naší země musí znovu otevřít diskusi na půdě EU a ukázat ostatním zemím osmadvacítky, v čem přesně vidíme její škodlivost. Každý, do jisté míry, cizorodý zásah do našeho zákona o zbraních může vyvést z míry tak dlouho hledanou a potřebnou rovnováhu mezi právy nabývat a držet zbraň a povinnostmi které musí občan pro uplatnění svého práva bezezbytku splnit.

6. Jaký je Váš názor na tzv. „ústavní právo na zbraň“, (tj. Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.)?

Po podrobném seznámení se s návrhem novely ústavního zákona o bezpečnosti České republiky je nutné si otevřeně přiznat, že nepovede k zabránění přijetí zmiňované směrnice EU o zbraních, což vědí i střelci, se kterými jsem o tom nedávno na střelnici diskutoval. Ačkoliv jsem proti častým a nadbytečným zásahům do našeho ústavního systému, nevidím důvod nepřipustit, že by stát mohl nějakým způsobem deklarovat vůli zachování určitého statusu quo v oblasti legálního držení zbraní. A proč by to nemohlo být zrovna ústavním zákonem, když jsou všechny jiné vyjednávací možnosti vyčerpané? Tím by stát i de facto dokazoval, že má zákony natolik vycizelované, že nic nebrání v budoucnu připravit takovou navazující legislativu, která by vedla k možnosti aktivněji zapojit legální držitelé zbraní, samozřejmě v případě jejich zájmu, do bezpečnostního systému státu. Policista nemůže být na každém rohu, to si všichni dobře uvědomujeme, a jestliže zde existuje skupina lidí, která prošla složitými a tvrdými zkouškami odborné způsobilosti pro získání zbrojního průkazu, kdy jimi projde odhadem pouhá jedna třetina žadatelů, i odborným praktickým výcvikem, nemám důvod tomuto systému zapojení občanů do systému obrany naší země nevěřit a hledat v tom problém. A jak jsem odpověděl i v předešlé otázce, jedna z cest je i znovuotevření debaty o zbraních na evropské půdě.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s