Usnesení na webu senátu HERE
USNESENÍ SENÁTU
ze 17. schůze, konané dne 26. října 2021
k návrhu senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Hraby, kterým se mění
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů /senátní
tisk č. 199/12. FO/ – 2. čtení
Senát
I. schvaluje návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Hraby, kterým se mění
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpis, ve znění přijatých
pozměňovacích návrhů, jako senátní návrh zákona;
II. pověřuje:
- předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho
schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu
projednání; - senátory Zdeňka Hrabu, Jana Holáska a Michaela Canova, aby návrh zákona odůvodnili
v Poslanecké sněmovně.
Miloš Vystrčil v. r.
předseda Senátu
Jaromír Strnad v. r.
ověřovatel Senátu
ZÁKON
ze dne ………………… 2022,
kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona č.
181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona
č. 420/2011 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 360/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb.,
zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 494/2012 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 241/2013
Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 259/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona
č. 86/2015 Sb., zákona č. 165/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona
č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 321/2016 Sb.,
zákona č. 323/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb.,
zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020
Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 336/2020 Sb., nálezu Ústavního
soudu vyhlášeného pod č. 206/2021 Sb. a zákona č. 220/2021 Sb., se mění takto: - V § 29 odst. 2 se slova „způsobu útoku“ nahrazují slovy „zejména způsobu útoku, jeho
místu a času a okolnostem vztahujícím se k osobě útočníka nebo osobě obránce“. - V § 29 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Ten, kdo odvrací útok, aniž splnil podmínky přiměřenosti nutné obrany, není trestně
odpovědný, jednal-li v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného
hnutí mysli, způsobeném útokem.“ - V § 32 se slova „jiným právním předpisem“ nahrazují slovem „zákonem“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2022.
Důvodová zpráva
A. Obecná část - Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů a vysvětlení
nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Primárním účelem navrhované právní úpravy je posílení právního postavení a právní jistoty
obránce proti útočníkovi v mezích nutné obrany. Dosavadní právní úprava upravuje 5 typů
okolností vylučujících protiprávnost, při jejichž naplnění čin nesoucí znaky skutkové podstaty
některého trestného činu není trestným činem, arci nezakládá trestní odpovědnost této osoby.
Jedná se o krajní nouzi (§ 28), nutnou obranu (§ 29), svolení poškozeného (§ 30), přípustné
riziko (§ 31) a oprávněné použití zbraně (§ 32).
Navrhovaná právní úprava zasahuje institut nutné obrany (§ 29) a pouze nepatrně zpřesňuje
textaci zákonného ustanovení § 32, upravujícího oprávněné použití zbraně.
Na základě komparativního zhodnocení právních úprav problematiky nutné obrany se jako
nevhodnější z hlediska obdobných sociálně psychologických podmínek nabízí možnost změny
současné tuzemské úpravy po vzoru slovenské právní úpravy, a to zákonného stanovení pojmu
způsobu útoku, který se při současné úpravě dovozuje. Podle návrhu k osnově nového trestního
zákoníku, který byl posléze z osnovy vypuštěn, měl být vágní pojem „způsob útoku“ doplněn
o další okolnosti, kterými byly místo a čas, za nichž se útok odehrál, a okolnosti vztahující se
k osobám jak útočníka, tak obránce. Těmi jsou myšleny fyzický stav, pověst apod. Toto
zákonné zpřesnění by mělo vést k tomu, aby se napadený méně obával případného trestního
postihu.
Předkládaná právní úprava zachovává osvědčenou konstrukci, dle které nesmí být obrana zcela
zjevně nepřiměřená, ke které existuje konstantní judikatura, ale zpřesňuje výslovným
ustanovením právě okolnosti nepřiměřenosti nutné obrany. Navrhovaná právní úprava stanoví,
že nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená zejména způsobu útoku, jeho místu a času,
okolnostem vztahujícím se k osobě útočníka nebo k osobě obránce, v zásadě tak do textu
zákonného ustanovení promítá judikatorní závěry, vedena zásadou, že právní normy mají být
srozumitelné svým adresátům (srov. Preambuli k zákonu č. 117/1852 ř. z., o zločinech,
přečinech a přestupcích: „Abychom těm zemím korunním říše Naší, v kterých potud má platnost
zákon trestní o zločinech a těžkých policejních přestupcích, vydaný dne 3. září 1803, i s výklady,
změnami a dodatky, jež pozdějšími zákony k němu přičiněny jsou, podali snadný a bezpečný
přehled nynějšího práva trestního.“) obzvláště v případě práva trestního (srov. článek 6 odst.
4 a čl. 39 LZPS).
Ze zhodnocení současné české právní úpravy vyplývá potřeba výslovně zakotvit specifikaci
excesu z nutné obrany, a to excesu intenzivního, kdy vybočení z mezí bylo zcela zjevně
nepřiměřeným způsobu útoku, v případech, kdy obránce takto jednal v útokem způsobeném
silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli. V takových
případech (tzv. astenického excesu) se navrhuje zakotvit beztrestnost obránce. Obdobné
zpřesnění bylo také již navrženo osnovou nového trestního zákona, zamítnutou v roce 2006.
„Podstatou nutné obrany je odvrácení nebezpečí, které vzniká útokem směřujícím proti zájmu
chráněnému trestním zákoníkem, a to činem, který by jinak byl trestným činem, namířeným proti
útočníkovi.“
„Obecně lze tedy uvést, že nutná obrana je uplatněním práva proti bezpráví, kdy svépomoc
nahrazuje nedostatek ochrany zájmů chráněných trestním zákoníkem ze strany veřejné moci
(nahrazuje vlastně zásah veřejných orgánů) (…) při jednání v nutné obraně jde naopak
o ochranu společenských hodnot, byť projevujících se v konkrétním případě i v individuálních
zájmech, poněvadž ochrana života, zdraví, ale i majetku jednotlivce je nepochybně v zájmu celé
společnosti.“ 1
Podle dosavadní právní úpravy se nutnou obranou rozumí čin jinak trestný, kterým někdo
odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, přičemž nejde
o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Čin bránící se osoby
při dodržení podmínek a mezí nutné obrany není trestným činem. Za podmínek současné dikce
trestního zákoníku velmi reálně může v některých případech docházet k určitému privilegiu
útočníků, při němž obránce není dostatečně chráněn. V otázce posouzení excesu z nutné obrany
je nyní jen na posouzení soudu, zda tento zvýhodnit, neboť skutkové podstaty trestných činů
zabití a ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky nepokrývají všechny případy. V kritických
chvílích, při nichž byla nutná obrana užita, je však třeba posuzovat situaci v tom smyslu, jak se
jevila napadenému, a tedy subjektivní hledisko má převažovat nad hlediskem objektivním.
Nejedná se ostatně o novum v tuzemském právním řádu, neboť velmi podobnou úpravu nutné
obrany obsahoval již zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, tedy kodex
trestného práva hmotného platný na území dnešní České republiky v letech 1852–1950. Ten ve
svém § 2 stanovil:
„Že však tu byla spravedlivá nutná obrana, za to má se míti jen tehdy, když lze z povahy osob,
času, místa, ze způsobu útoku nebo z jiných okolností důvodně souditi, že pachatel užil toliko
obrany potřebné, aby odvrátil od sebe neb od jiných protiprávný útok na život, na svobodu nebo
na jmění; – nebo že toliko z poděšení, ze strachu nebo z leknutí vykročil z mezí takové obrany. –
Vykročení takové může se však podle povahy okolností trestati podle ustanovení dílu druhého
tohoto zákona trestního (§§ 335 a 431) za čin trestný z nedbalosti.“
Novelizované znění § 29 se promítne i v novém vztahu k trestným činům Zabití (§ 141)
a Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§ 146a). Novelizované znění bude k výše
uvedeným skutkovým podstatám ve vztahu speciality; dojde-li k naplnění znaků skutkové
podstaty jednoho z výše uvedených trestných činů při obraně obránce proti útoku útočníka,
bude se jednat o čin vylučující protiprávnost, byť by v daném případě byl shledán exces z mezí
nutné obrany (intenzivní i extenzivní) podle dosavadního právního stavu. Výše uvedené
skutkové podstaty budou pro futuro použitelné pro případ přímého ataku útočníka, ergo
nejednajícího v obraně. Ačkoliv dojde k faktickému zúžení okruhu případů, na něž výše
uvedené skutkové podstaty dopadají, nevyžaduje tato skutečnost úpravu znění shora uvedených
ustanovení zákona. - Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. V navržené právní
úpravě jsou respektovány obecné zásady uplatňující se v oblasti trestního práva hmotného
(zejména ultima ratio, nullum crimen nulla poena sine lege, zákaz retroaktivity, zákaz analogie
in malam partem, zásada přiměřenosti).
1 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 397–419.
- Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou
soudních orgánů Evropské unie a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika
vázána
Navrhovaná úprava není v rozporu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů
Evropské unie ani s obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Úprava se dotýká
problematiky upravené v čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není však
s tímto ani s žádným dalším ustanovením Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
v rozporu. - Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní
rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty.
Naopak je možné očekávat pozitivní dopad na veřejné rozpočty, neboť je předpoklad, že
poklesne počet trestních řízení, ve kterých je obránce zproštěn obvinění s poukazem na naplnění
podmínek nutné obrany až v rámci řízení před soudem. - Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na
podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny
a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se
zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nebude mít zvláštní dopady na životní prostředí a podnikatelské
prostředí ani sociální dopady, vč. dopadů na rodiny a specifické skupiny obyvatel. - Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních
údajů
Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů. - Zhodnocení současného stavu a navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace
a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Předmětná právní úprava nemá vztah k rovnému postavení mužů a žen ani k zákazu
diskriminace, přičemž není navázána na genderové kritérium a nestanoví žádné diskriminační
podmínky ve vztahu k jednomu z pohlaví. Lze tedy uzavřít, že je nediskriminační a genderově
zcela neutrální. - Zhodnocení korupčních rizik
Vzhledem k obsahu právní úpravy nebyla shledána žádná rizika, která by mohla vést ke
korupčnímu jednání. - Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava se nevztahuje k bezpečnosti nebo obraně státu.
B. Zvláštní část
K čl. I.
K bodu 1
Navrhuje se zpřesnění negativních podmínek nutné obrany, a to tak, že zákon bude přesněji
vyjadřovat, z čeho je při posuzování její přiměřenosti nutné vycházet (způsob, místo a čas
útoku, okolnosti týkající se jak osoby útočníka, tak i obránce). Jedná se přitom o výčet
demonstrativní, nevylučuje tedy posuzování dalších okolností zřetele hodných.
K bodu 2
Navrhovaná právní úprava rozšiřuje možnosti vybočení z mezí nutné obrany, a to z hlediska
její proporcionality (exces intenzivní). Zachovává osvědčenou konstrukci, dle které nesmí být
obrana zcela zjevně nepřiměřená, ale zároveň zakotvuje obecnou výjimku pro případ tzv.
astenického excesu. Zakládá tedy beztrestnost obránce, který vybočí z mezí přiměřenosti nutné
obrany, protože jednal v útokem způsobeném silném rozrušení, např. v důsledku strachu, úleku,
zmatku, ale i jiného omluvitelného hnutí mysli.
K bodu 3
Zpřesněním je rovněž úprava oprávněného užití zbraně tak, aby dopadala jen na toho, kdo
použije zbraně v mezích stanovených jen zákonem, tedy jak trestním zákoníkem, tak i jinými
zákony. Dosavadní znění, že trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených
jiným právním předpisem, nepřihlíží ke skutečnosti, že jiným právním předpisem může být
i nařízení vlády, vyhláška ústředního orgánu státní správy, ale také obecně závazná vyhláška
obce.
K čl. II.
Účinnost předkládaného právního předpisu se v souladu s § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb.,
o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na
očekávaný průběh následujícího legislativního procesu, navrhuje stanovit k 1. červenci 2022.
V Praze dne … listopadu 2021
Miloš Vystrčil, v. r.
předseda Senátu