Vážení, toto přišlo od Radima ohledně pro nás tak aktuálního tématu, jako je OLOVO – a je to nejen o něm…
Rozhodně stojí nejen za přečtení, ale i za šíření dále, co říkáte?
Cituji:
Vážený pane magistře,
již nějakou dobu pozoruji Vaše bezmezné úsilí týkající se problematiky omezování olova ve střelách prostřednictvím sociálně sítě Facebook. Dovolte mi, abych se Vám v krátkosti představil. Pracuji jako vývojář lékařských přístrojů. Můj obor jsou konstrukce a mechanika lékařských přístrojů.
Problematice regulace olova ve střelách, jsem nevěnoval zvláštní
pozornost do chvíle, kdy se tento „fenomén“ dotkl rovněž oblasti
konstrukční elektrotechniky. Zejména pak do oblasti navýše kritické, jakou jsou konstrukce lékařských přístrojů. Čili do oblasti, kdy jakékoliv malé pochybení ze strany výrobce může mít na svědomí poranění či úmrtí pacienta, případně jeho obsluhy.
V nedávné době, během vývoje lékařského přístroje určeného k onkologické léčbě se mi „podařilo“ provést 2 nechtěné tzv. „studené spoje“ v rutinní fázi pájení rozšířeného elektronického obvodu. V mém oboru se jedná o neomluvitelnou chybu.
Chybu jsem nebyl schopen sám relativně dlouho analyzovat a tak jsem si na pomoc přivolal svého kolegu (držitele 19 patentů v oblasti „Medical devices“ a samotného vynálezce těchto aparatur). Po patřičném proměření jednotlivých elektronických obvodů jsme po 2 hodinách měření a přeměřování došli na přítomnost již zmíněných 2 „studeňáků“.
Se svojí chybou jsme se úplně nesmířil, a v hlavě mi šrotovalo, jak jsem mohl takovýto přešlap vůbec provést. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem otočil pájecí tavidlo dnem vzhůru. Na pájecí cívce jsem objevil nápis „Made in EU bez obsahu olova“ . A právě mimo jiné olovo je nezbytnou součástí ke kvalitnímu provedení pájených spojů.
Bez našeho vědomí tak byla v tichosti aktivována direktiva RoHS
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU ze dne 8. června 2011 týkající se rovněž regulace olova v pájených spojích.
Konkrétně v mém oboru je podle mě zcela zbytečné řešit přítomnost
olova, rtuťi nebo kadmia na tištěných spojích ku blahu onkologicky
nemocného pacienta, kdy takto zhotovený přístroj nastupuje na značky ve chvíli, kdy klasická chemoterapie selže.
Ze svojí pracovní pozice tak dnes již nevěřím ničemu, co obsahuje
elektronické obvody a nese označení „Made in EU“. Celá problematika se však dotýká širšího okruhu výrobků – domácí
elektronika, automobily a jiné. Regulace olova tak je však dle mého názoru pouze doprovodnou jiskrou k již zažehnutému ohni.
Navážu tím tak na vývoj zhoubných onkologických onemocnění z hlediska věku. Dnes je relativně (oproti posledním 20 rokům) běžné, že nám na operačních sálech s karcinomatozou pobřišnice končí ročníky 90 a výše, což před nedávnem nebývalo úplným standartem.
Veškeré regulace jsou tím dle mého názoru částečnou příčinou. Pokusím se vysvětlit proč. V dnešní době se nám do hlavy tlačí pseudo zásady zdravého životního stylu. Minerálky nakupujeme v plastových obalech, abychom mohli omezit výrobu skla. Zelenina a ovoce jsou „pěstovány“ pomocí dávkovacích čerpadel a tak není problém si zakoupit polské jahody například v lednu.
Hormonální antikoncepce je dle lékařů vlastně zcela zdraví prospěšná, a proto nám každá 4. žena v produktivním věku podstoupí konizaci děložního čípku (často opakovaně). Část dále trpí neplodností. Kuřata jsou vlastně kuřata a státy západní Evropy se veřejně bouří vůči tomu, aby do států V4 byly dodávány stejně kvalitní potraviny jako do západních, unijních zemí.
Automobilky jsou zase nuceny se předhánět ve snižování emisních norem. A tak dnes musíme do svých nových, naftových motorů paradoxně přidávat močovinu. Ano močovinu, která měla jaksi končit na polích a zastávat tak funkci již zmíněných dávkovacích čerpadel. Vytváříme tak jakousi „BIONAFTU“ kterou v minulosti často opovrhovala i ta nejostřílenější zemědělská technika. O životnosti takovýchto motorů nemůže být dle mého názoru ani řeč. Ve vozidlech dále máme pochybnou funkci „START / STOP“ a výrobci nám na dotaz týkající se životnosti startérů odpovídají skromně „měly by vydržet podobně jako klasické startéry“. A proto je nutné alespoň 1x za rok s novým vozidlem střední třídy (evropského výrobce) zajet do servisu (samozřejmě opět do autorizovaného/certifikovaného), aby náhodou nebyl zvýhodněn šikovný, drobný živnostník.
Nemusím tak podotýkat, že například výroba nového motoru nebo startérů je ekologicky více náročná, než životnost již zmíněného neekologického. Vše je však dle regulací v naprostém pořádku a nikoho nezajímá, proč dánské společnosti certifikují totožný výrobek v totožné rizikové třídě 6 měsíců, zatímco české firmy minimálně 2 roky. Že nám vlastně Unie nenápadně ruší elektrotechnické a strojní zkušebny abychom nemohli nic vymýšlet, ale abychom se stali pouze jakousi levnou pracovní silou – „montovnami“. Co se ve 30. a 40. letech minulého století (dle mého názoru) nepodařilo Hitlerovi, se dnes nenásilnou a postupnou formou daří uskupení zvané „EU“ s řídícími pokyny opět z Německa. Co dříve bylo standardem je dnes již bohužel těžce dosažitelný luxus. A tak, když dnes vidím, že je něco certifikovaného nebo „Made in EU“, pak si vybavím neoblomnou a nespravedlivou kvantitu byrokracie, která brání vzniku kvalitních výrobků a upřednostňuje velké, západoevropské společnosti a korporace vzkazující českému národu „ Češi! Hlavně nic
nevymýšlejte, držte huby a krok!“
Závěrem Vám chci poděkovat za Vaše úsilí v nerovném boji v oblasti
celkové regulace zbraní v naší zemi. Nedokážu si představit situaci, že
by se ozbrojené složky měly stát složkami neozbrojenými a slušní lidé
zůstat bezbrannými.
Pokud jste při čtení tohoto dlouhého textu usnul, pak je i to je dobře,
protože jste si zcela jistě odpočinul 🙂