MŮJ DŮM, MŮJ HRAD. CASTLE DOCTRINE.
Další legislativní cíl naší LIGY LIBE, po úspěšně po letech dokonaném ústavním právu na obranu i se zbraní. Další cíl vedle boje za olovo, vedle formace majitelů zbrojních průkazů jakožto branně bezpečnostní rezervy státu, vedle dalších cílů.
Boj za MŮJ DŮM, MŮJ HRAD, za CASTLE DOCTRINE, odhodlaně, s vervou a naplno spustíme po sněmovních podzimních volbách. Postupujeme časově strategicky, tedy: Ad a/ Prve jsme zbraň do Ústavy ČR museli vůbec dostat, aby se pak bylo čím při obraně domova bránit. Ad b/ „Až“ po volbách proto, že má smysl získat podporu teprve u nově zformované Sněmovny ČR a Vlády ČR.
Domov není veřejné místo. Kde jinde má tak člověk absolutně nejvyšší právo chránit své zájmy, svůj život, své nejbližší. Tam, kde dochází k poškozování práv jednoho, tam končí práva toho, kdo tak činí, s absolutně všemi důsledky pro něj. Aneb slovy jednoho z vás: „..Do mých dveří se smí násilím dostat pouze hasiči či záchranná služba. Ostatní nechť si zavolají záchrannou službu sami pro sebe…“ Implementace Castle doctrine do našeho právního řádu je skutečně nanejvýš žádoucí. Již ve 13. století Magna charta libertatum, Velká listina práv a svobod, utvrzovala poddané, že do obydlí svobodného občana nemá bez zákonného důvodu právo na vstup ani králův biřic, natož pak kdokoli jiný. Posílení práva osob napadených přímo ve svých obydlích je nezbytné. Lidé musí mít naprostou a nezlomnou jistotu, opřenou pevně a neoddiskutovatelně v zákonech, že se nemusí obávat bránit se ve vlastním prostředí. Podobný princip je již zakotven v Irsku, Itálii, Švédsku, na Slovensku, atd. Policie logicky nemůže být všude, její případný zásah ex post již není smysluplný. Stávající úprava nutné obrany je velmi stručná a obecná. Nynější zákon chrání pachatele a umožňuje dokonce, aby byl při neuznání nutné obrany i odškodněn, ale byl to přitom on (!!), kdo porušil zákon, a proto jednoznačně pouze a jen on (!!) musí být vinen, a zákon musí stát na straně napadeného. Výslovně také mj. chceme, aby soudy musely při posuzování viny přihlížet k tomu, že se napadený bránil ve zmatku, v úleku, ve velkém strachu a v obavě o své nejbližší. Toto vše jsou dosud žel jen polehčující okolnosti, které sice mohou způsobit nižší trest, ale nevyviní napadeného. Pokud se kdokoli brání nepřiměřeně ve velkém strachu, má právo pevně stát na jeho straně, nikoli tedy, aby to byla pouze polehčující okolnost, kterou si navíc podle judikatury mohou „..různé soudy, v různé době, v různém místě, různě vykládat..“ Soudcovské dotváření práva tak dnes oslabuje pozici psaného práva a vůbec nepatří do oblasti trestního práva.
LIGA LIBE naprosto rozhodně a pevně stojí na straně těch, kteří chtějí bránit své životy, životy blízkých, svá obydlí. Chceme, aby útočníci, zloději, atd. věděli, že v českých domovech jsou lidé, kteří mají právo mít u sebe zbraň, a že toto právo stojí výslovně na jejich straně. Všude, kde již platí zásada Můj dům, můj hrad, ubylo domovní trestné činnosti. Proto pro prosazení této další legislativy učiníme opět maximum. Nebojme se bránit. Nedejme se!
www.ligalibe.czwww.peticezbrane.cz
Můj dům můj hrad ! Prosadit to ,to je velké sousto, ale krásná myšlenka,pro kterou se hodí něco obětovat..Masaryk říká,že právě tím „Můj dům můj hrad “ se liší Američan od českého občana Rakousko-Uherska,který hned volá četníky.Chceme-li však uskutečnit možné,musíme se pokoušet o nemožné !
Zatím si všechny vlády co jsme tu kdy měli už zvykly na koncepci občan= majetek státu a to i se svým soukromím včetně myšlenek.Pro stát by to tudíž znamenalo,že bude svým občanům trochu víc věřit ,ale pokud si státníci uvědomí,že je jim to ve skutečnosti výhodné,nemuseli by tomu zuby nehty bránit.
Jako člověk který vlastní zbraně 30 let, doktrínu můj dům můj hrad podporuji.Ale jsem poněkud skeptický k právnímu povědomí velké většiny obyvatel.Myslim že by ruku v ruce měla následovat i určitá právně osvětová propagace (kampaň).