iRozhlas: Kleknutím na šíji se agresor neudusí, tvrdí instruktor. Záchranář upozorňuje na rizikové faktory požití drog
Omezení dýchacích cest ale odmítá policejní instruktor Pavel Černý, který pro iROZHLAS.cz vysvětlil způsob použité poutací techniky. „Pozice je naprosto standardním postupem při fixaci pachatele. Nedochází tam k žádnému dušení, jenom ke znehybnění,“ vysvětluje.
Policejní instruktor na videu společnosti Romea měří intenzitu chvatu na vahách a s přístrojem na měření saturace kyslíku v krvi. Upozorňuje, že policista klečí na zátylku, aby pachatele znehybnil, přičemž ale obě tepny jsou stejně prodyšné. „Oxymetr ukazuje, že k nedostatku kyslíku nedochází touto technikou,“ tvrdí na videu Černý.
Za standardní chvat označuje zatýkání v Teplicích také bývalý policista Stanislav Kazbunda. Ve vysílání Radiožurnálu upozornil, že zakleknutí na krk je moderní termín. V praxi policista zatýkanému neklečí na krku, ale za krkem na zádech. „Není žádné ustanovení zákona nebo vyhlášky, jak dlouho lze člověka držet pod kontrolou. Jediné je, že omezení svobody by mělo přestat, když ten člověk není nebezpečný ani sám sobě, ani okolí. A nebude páchat další protizákonné aktivity.“
Podle členů bezpečnostních složek je použití tohoto chvatu a násilí oprávněné. „Policista by měl vždycky zakročit tak, aby to bylo úměrné situaci a aby bylo co nejméně ohroženo zdraví a samozřejmě i život člověka. Musíme si uvědomit jednu věc, že použití donucovacích prostředků je použití síly,“ říká podplukovník ve výslužbě Černý.
Násilí během zákroku
Použití násilí je pravomocí policie, která se řídí zákonem o policii. „Je to v naprostém souladu se zákonem o policii, který v paragrafu 52 upravuje donucovací prostředky tak, že v prvním odstavci tohoto paragrafu se hovoří o hmatech sebeobrany a to bylo v tomto případě použito,“ komentuje sobotní incident bývalý policista Stanislav Kazbunda.
Zákon také definuje omezení pro použití násilí, kam spadají těhotné ženy, osoby jasně nízkého věku, starší lidé nebo invalidé s ortopedickými pomůckami. Černý upozorňuje, že policie nemůže předpokládat různá zdravotní omezení, která nejsou na první pohled patrná, protože by ji to paralyzovalo a nemohla by podniknout žádný zákrok.
Síla zákroku bezpečnostních složek by se ale měla řídit nastalou situací. Černý popisuje postup, kdy je použití síly legitimní. Policie na místě musí zjistit, zda je agresivní člověk ozbrojený, a to nejenom střelnou zbraní, ale i bodnořezným nástrojem, který může ohrozit jak lidi kolem, zasahující složky, tak i jeho samotného. „Málo se zmiňuje sebezničování člověka, jeho destruktivní sklony, protože člověk na zemi může každou chvilkou sám sobě ublížit,“ doplňuje instruktor s tím, že právě muž z Teplic měl podle něj sebedestruktivní sklony.
Důležitým momentem, který předchází zakročení silou, je výzva. Policie dotyčného vyzve, ať se zastaví, zklidní a ať se k nim nepřibližuje. Pokud po verbálním vyzvání nedojde ke změně a aktivní odpor pokračuje, přistoupí podle Černého policisté k chycení, znehybnění a použití pout jako dalšího donucovacího prostředku.
„Použití donucovacích prostředků je vlastně vynuceno tou osobou. Pokud ona poslouchá pokyny, policie nemá důvod prostředky používat,“ říká Černý.
Během zákroku musí podle něj dávat policisté pozor i na to, aby se neškrábli či nebyli agresorem jinak poraněni. „Je tam možná infekce, a to nejenom HIV, ale i další. Může jít o žloutenku. A skutečně ta nemoc může ohrozit policistu pomalu jako zbraň, může ho zinvalidnit, dokonce zabít,“ upozorňuje Černý na policejní zásady zákroku proti útočníkovi, který je zjevně pod vlivem omamných látek.