Ještě „O OLOVU“…
Včera jsem byl totiž osloven jedním ministerstvem coby bývalý lektor MV, který po dlouhá léta vedl speciální rezortní kurzy právě pro brokové zbraně – a toto narychlo coby další argumentaci proti jeho nesmyslným zákazům, co Brusel chystá, operativně vytvořil:
Olovo se ukazuje v případě brokových zbraní z hlediska praxe jiným materiálem, jsem si jist, nenahraditelné. Nebudu se zde podrobněji ani zabývat alternativami jiných materiálů, které buď jsou nepoměrně dražší než Pb, v přírodě podobně či dokonce více toxičtější – anebo mají stejné prakticky vlastnosti, jako dále zmíněné Fe…
Například zavedením a permanentním užíváním ocelových (či železných) broků coby nejlacinější náhrady by totiž nejen bezpochyby docházelo nejen k nadměrné amortizaci brokových hlavní a tedy i k brzkému ohrožení jejich technického stavu, ale velká část brokovnic, koncipovaných a konstruovaných původně pro olověnou hromadnou či jednotnou střelu, též pro podobnou zátěž není konstrukčně (míněn jak materiál, technologie výroby hlavně – tak i její tzv. čoky, zedy zúžení u ústí) uzpůsobena a mohlo by tak docházet časem i k jejich destrukcím během střelby.
Taktéž by ale nepochybně vznikaly i problémy další – protože například je Fe oproti olovu výrazně lehčí, snížila by se zásadně i ranivost broků – a nedostatečnou „zastavovací“ silou zasažená zvěř by tedy unikla dále a buď nebyla dohledána – a co horší, namísto usmrcení by zřejmě trýznivým způsobem byla jen poraněna a uhynula někde později, až za dlouhý čas. Taktéž by se v případě ocelových broků (z hlediska rychlejší ztráty rychlosti) zásadně zkrátil dostřel a dosah samotné střelby, takže by redukování stavu zvěře, ke které se nelze přiblížit vždy na těsnou vzdálenost, byla značně omezena.
Nic by neřešilo ani případné zvětšení ocelových broků, neb jednak 1) je interními pravidly zaveden odpovidající (a i z hlediska bezpečnosti lovu omezený) průměr broku, 2) zvětšením průměru broků se taktéž zákonitě sníží jejich počet v náboji a tím pochopitelně i tzv. krytí, tedy hustota broků v cíli (a tím i pravděpodobnost zásahu – či dostatečných zásahů cíle).
Navíc u daleko tvrdších ocelových broků, které se při dopadu na překážku nedeformují, a dle již letitých zkušeností dochází k vysoce nebezpečným odrazům – a tedy i zvýšenému riziku poranění lovců, honců, jakož i jiných případných osob v okolí.
Problém by dokonce nastal i co se týče eventualit náhrady olověných jednotných střel pro brokovnice (které jsou užívány v lovectví právě pro redukování počtu výrazně přemnožené černé zvěře) – tedy sférických střel, slugů, breneků, apod. Již před mnoha lety existovaly pokusy o náhradu tohoto střeliva jinou koncepcí (například S-Ball, což bylo ocelové jádro obalené vodícím plastem, který šetřil vývrt zbraně) ale bylo od další výroby i používání záhy upuštěno – ať již pro nedostatečnost ranivost (střela díky své zvýšené průbojnosti a nulové své deformační schopnosti lehce prošla cílem a neměla potřebný zastavující účinek) – a taktéž docházelo nezřídka k vysoce rizikovým odrazům o zem či stromy a dokonce nemálu tragických nehod…
Srnuto: zákazy olova by bezpochyby velmi negativně postihly myslivost a dokonce možná ohrozily jako takovou…
Mgr. Pavel Černý