Na minulé tragické útoky, které se udály ve Francii, reagovali lidé různě. Nejčastěji proklamacemi, odsouzením hrůzných činů či výzvami k nenásilí. Někdo zas zapalováním svíček, organizováním hromadných motliteb nebo protestních lidských řetězů. Jiní zas přebarvovali profilových fotek na stránkách Facebooku. Nejde s takovými projevy lidské lítosti, solidarity a projevováním soustrasti příbuzným neviných obětí jistě nesouhlasit. Ale…
Toto vše ale rozhodně dalším podobným skutkům nezabrání. Nejen vzhledem k vývoji v dnešním světě a zveřejňovaným ne zrovna potěšitelným informacím tajných služeb, ale i pouhou selskou dedukcí lze totiž dojít k tomu, že se takové činy budou zákonitě už jen stále více a více opakovat – a to pochopitelně nejen ve Francii. Nezavírejmě proto oči před výhledy, že v tomto ohledu možná už zanedlouho dojde i na zatím těmito jevy zcala zatím netknutou Českou republiku. A tak, že někdo například začně vraždit nevinné lidi samopalem v obchodním centru, je hot jen příští krutá realita, kterou žel musíme akceptovat a do jisté míry se na ní všichni připravit – a to po všech stránkách.
Jak nám řekli evropští státníci už naplno: jsme ve válce. Tak tento fakt konečně racionálně přijměme a dle toho se prosím i chovejme a konejme. Někdo asi namítne, co mohu pro to dělat já, nejsem v armádě – a ani nejsem policista. Pokud však patříte mezi majitele zbraně, pomoci můžete. Ale musíte mít momentálně čím. Zrovna vy totiž jednou můžete být jak potencionální obětí, tak i ale možná právě tím, kdo smrtící útok může popřípadě zastavit.
A proto výzva: pokud máte zbraň, noste jí. Ano, je to občas nepohodlné a člověk musí řešit někdy spoustu s tím spojených obtíží. Ale…
Doma vám, ani nikomu jinému, zbraň nepomůže. A je jen opravdu otázkou času, kdy se u nás stanou podobné věci – to si asi uvědomujeme všichni.
Zbraň za vaším pasem nemusí sloužit jen na ochranu vaší a vašich nejbližších, ale i být garantem, že někdo pak může zasáhnout v situaci, kdy všude (možná kolem jednou i vás) budou nevinní lidé popravování jak ovce. A to my přeci nejsme. Nebuďme proto ani ty ovce – a ani už žádný Charlie. Nečekejme na pomoc bezpečnostních složek – ta přichází už obvykle pozdě. A nespoléhejme ani na lítost těch, kteří to provádějí. Ti slitování ani skrupule mít nebudou – ti rozumí pouze jedinému: síle…
Na rozdíl od Francie a podobně nesmyslně ozbrojených zemích na západ od nás my tu možnost mít nějaké ty šance zamezit podobným věcem máme. Tak toho plně využijme – je to i jakási odpovědnost ke všem kolem nás, kteří jsou bezbranní…
Jak se ukazuje např. nejen někdy v USA, ale v poslední době také v Izraeli, je to právě náhodně se vyskytující nějaký z ozbrojených občanů, kdo může okamžitě takové zlo zastavit a zabránit tak páchání podobně hrůzného skutku. V Jerzalémě dokoce místní starosta vyzval občany, aby své zbraně z tohoto důvodu nosili – je to prý jediný způsob jak kolem sebe účinně bránit další civilisty. Jak kupříkladu připouští také nyní jak vedení Interpolu, tak i dokonce stále více politiků, prakticky jde o jedinou šanci, jak této čím dále větší hrozbě nyní nejefektivněji čelit. Do příjezdu policejních sil to totiž zpravidla už stojí mnoho a mnoho životů, jak se při posledních masakrech potvrzuje stále více. Navíc síly a akceschopnost prvních dorazivších příslušníků policie jsou dosti omezené – a nějaká rychlá akce pro záchranu všech lidí kolem je pro ně jen velmi složitá, či dokonce občas i nemožná…
A tak, nenechte svou zbraň v trezoru, kde je vám (i nám všem) úplně k ničemu – a posilujte svou přítomností a schopností bezpečnost tam, kde je policie bohužel zpravidla dost daleko. Policisté totiž nemohou být všude. Ale vy, tedy občané ano. A ti/vy mohou pak konat – jen musí mít čím. Ti nebozí a bezbranní ve Francii díky tamnější platné legislativě toto dilema řešit nemohli a nemohou, zbraně tam místní obyvatelé nosit nesmí. My v Čechách ale ano. Dělejme s tím proto tedy něco – a alespoň nosme svou zbraň, která by se jem asi zbytečně jinak povalovala někde doma!
Nechcete přeci jednou úplně bezbranní vzpomínat, až bude na vás a možná i vaše blízké mířit zbraň nelítostného protivníka, co rozhodně nezaváhá. A vaše poslední možná myšlenka pak paradoxně bude patřit skutečnosti, že se proti tomu, nechat se všichni popravit jak na jatkách, něco dělat snad i dalo…
Jak někteří jistě namítnou – jistě, je třeba respektovat zákon a jeho literu. Ne všude se se zbraní pochopitelně smí chodit a nosit ji tam. Ale například nejen nedávno v Paříži, ale i na dalších místech světa, probíhaly obdobné teroristických akce proti tzv. „měkkým cílům“ (tedy náhodným občanům na veřejnosti) i tam, kde by nebylo u nás legislativně zapovězeno zbraň s sebou mít. Vaše zbraň také asi moc nepomůže proti bombovým útokům, ale za jistých okolností i odohodlaného teroristu s ÁKáčkem zastavit jde – a to nemluvě o stále častějším provádění takových ohavných skutků i pouhými bodnořeznými předměty, tedy masových zabíjení lidí na ulicích jen obyčejným kuchyňským nožem.
A závěrem: současně také ale adekvátně zvyšujte/me i svoje schopnosti se svou zbraní vládnout. To znamená nezbytně s ní také trénovat a cvičit – bez odpovídajích dovedností bude totiž nanic vám, ani těm kolem, co byste mohli chránit a možná i zachránit. I to vyžaduje válka – a ta jak víme, byla oficiálně vyhlášena.
Zamyslete se prosím nad tím – a případně konejte. Jiná šance a řešení asi jak se zdá opravdu není…
Díky za to…
Mgr. Pavel Černý
Člen výboru Petice proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU