Vážení,

v souvislosti se včerejších schválením vládou návrhu „o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky, který média prezentují jako „zákaz domobran“, jsme se rozhodli ztišit zde trochu vášně a potřebně k tomu lecos vysvětlit. Takže…
Jde o návrh zákona o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek a bezpečnost (sněmovní tisk č. 669), zkráceně „nadstavbový zákon“, čímž je myšleno, že jde o „nadstavbu“ vůči zákonu o zbraních. Pokud vše půjde standardně, mohl by nadstavbový zákon začít platit k polovině roku 2020.
Tento nadstavbový zákon připravilo během posledních 2 let Ministerstvo vnitra a diskutovaly o něm čile i pracovní skupiny, které Ministerstvo vnitra svolalo k přípravě nové zbraňové legislativy. A to včetně naší LIGY LIBE, která zde vše intenzivně připomínkovala, s úředníky MV, kteří byli velmi otevřeni rozličným názorům a rozhodně nemají snahu nějak poškodit (či dokonce zotročit) české majitele legálních soukromých zbraní, o tomto často a nemálo diskutovala. A tak se podařilo společně najít nejen četné kompromisy, ale v mnohém dokonce nám tvůrci onoho zákona dali zapravdu a zapracovali některé naše námitky – a dokonce při úpravách textu vzali v úvahu některé naše nemalé obavy, neb každý zákon se dá následně nějak nešťastně uchopit či dokonce zneužít…
Na téma nadstavbového zákona bylo možné narazit za posledního čtvrt roku v médiích pod novinářskou zkratkou „Vnitro (Hamáček, poslanci vláda) chce zakázat domobrany“. Ve skutečnosti ale nadstavbový zákon především upravuje pro nás mnoho dalších důležitých věcí.
A s těmi domobranami je to navíc trochu jinak, nadstavbový zákon je totiž NEZAKAZUJE (což novináři s gustem tvrdí a šíří tak nelibost občanů a paniku, což oni ale rádi 🙂 ). To, co tato legislativa zakazuje (a stanovuje na to pokutu) je „vytváření ozbrojených paramilitárních skupin, které chtějí za použití zbraní prosazovat nějakou ideologii“. Skoro by se zdálo, že něco takového není možné ani dnes, ale kupodivu pokud by se nejednalo o nějakou „zlou“ ideologii (např. hlásání rasové nesnášenlivosti), tak současný právní řád by si s vyzbrojováním bojůvek a dobrovolnických praporů nedokázal příliš poradit. Ten zákaz tudíž rozhodně nedopadá ani na sportovní kluby nebo myslivecké spolky (neb ti neprosazují žádnou ideologii za použití zbraní), ani na dobrovolný výcvik ve střelbě (a výcvik není prosazování ideologie), ani na branné spolky nebo bezpečnostní agentury, ale samozřejmě se tím ani nijak nemění právo na sebeobranu (to také není žádná ideologie).
Naproti tomu nadstavbový zákon upravuje zásadní věc (což je pro nás hlavní ale média to nijak většinou nezmiňují) – tzv. systém střelecké přípravy, což bude dobrovolný státem garantovaný systém akreditovaných kurzů pro výcvik ve střelbě, používání zbraní atd. Jednu část systému střelecké přípravy, která se bude týkat vnitřní bezpečnosti (např. tedy nutné obrany, rizik týkajících se měkkých cílů atd.) bude garantovat Ministerstvo vnitra, a druhou část, která se bude opírat o použití zbraní v oblasti zajišťování obrany ČR, bude pak organizovat Ministerstvo obrany. Pod tím systémem střelecké přípravy si nelze představovat nějaký nový Svazarm nebo snad dokonce něco jako „šedý mor“, bude to spíš akreditace kurzů, které budou poskytovat tak jako dnes různé školící firmy, spolky a střelecké kluby. Z účasti na systému střelecké přípravy ale kromě zlepšení vlastních dovedností poplynou i některé velmi konkrétní výhody, konkrétně možnost získání tzv. aprobace, což bude fakticky nákupní povolení na zbraň bez ohledu na velikost zásobníků, sklopky atd. (!!!) A (třeba) možnost nosit, coby branně-bezpečnostní záloha státu i zatím zapovězené náboje ve zbrani.
Celý systém střelecké přípravy bude vytvářet tzv. stanovenou zálohu státu pro reakce na krizové stavy či ohrožení státu. Jinými slovy, pokud by pak stát někoho třeba na základě branného zákona v době krize odvedl výkonu vojenské služby, bude už vědět, že ta osoba má za sebou tyto kurzy v nakládání se zbraněmi a je tedy nějakým způsobem využitelná lépe než „člověk z ulice“. Nadstavbový zákon dokonce počítá do budoucna i s možností převádění zbraní, střeliva a podobného materiálu přímo od státu účastníkům systému střelecké přípravy.
V ještě čerstvé paměti máme, že ze zákona o zbraních bylo v roce 2016 vypuštěno ustanovení umožňující vládě nařídit legálním držitelům odevzdání zbraní státu v případě některých krizových stavů. Problém je, že ale podobné, byť o něco mírnější ustanovení (§ 7) zůstalo doposud v krizovém zákoně. Nadstavbový zákona toto ustanovení krizového zákona RUŠÍ a sám stanovuje některé možnosti speciálních opatření v době krizových stavů, a zároveň přináší dvě podstatné novinky. Jednak umožňuje pro dobu krizového stavu mimořádně podmínky nakládání se zbraněmi i uvolnit (např. dokonce povolit viditelné nošení), a jednak (a to hlavně) výslovně stanovuje, že žádné mimořádné opatření NESMÍ BÝT V ROZPORU SE ZÁJMEM LEGÁLNÍCH DRŽITELŮ NA OCHRANU ŽIVOTA ZDRAVÍ NEBO MAJETKU. Jinými slovy, teprve teď se tímto díkybohu opravdu ruší možnost, aby stát v době nějaké krize zbraně prostě zabavil.
Nadstavbový zákon dále obsahuje i několik dalších změn. Např. zakotvuje pravidla pro používání zbraní příslušníky bezpečnostních sborů a strážníky obecních policií v době mimo službu. Anebo zavazuje vládu k tomu přijmout speciální opatření k zajištění bezpečnosti dat o zbraních pro dobu případné krize, a to takových, aby se v nejkrajnějším případě zabránilo i tomu, aby se taková data nemohla dostat do rukou nepřátelské moci. Což v praxi například po napadení našeho státu (či v jiné podobné situaci) znamená vymazání CRZ a zabránění tak jednak perzekuci majitelů soukromých zbraní nějakou cizí mocí, jejich systémovému a plošnému zabavování – a případně usnadnění vzniku efektivního odboje proti nepříteli a okupantům naší vlasti… (pozn.: vzpomeňme z historie, jak se po obsazení naší země nacistických Německem tehdejší odboj potýkal s bolestným nedostatkem zbraní…).
Návrh nadstavbového zákona tedy přináší řadu dalších změn, které snad nebudou v budoucnu příliš potřeba, ale pokud by potřeba byly, tak by nám jako České republice mohly velmi chybět, pokud bychom je neměli.

Takže, už všem trochu jasnější? (neb jak se říká, chytrému napověz…)

PS: a všimněte si, prosím, že slovní spojení „Evropská unie“ nebylo v tomto textu ani jednou použito… 

One comment

Leave a Reply

%d bloggers like this: