Vážení,
něco k dalšímu velmi podstatnému – tedy, „K čemu včera ve Sněmovně vlastně došlo?“ Zrada, podvolení, schválení paskvilu. Tak by to bylo možné shrnout – alespoň by to bylo možné přede dvěma lety, kdy tehdejší vláda návrh implementační novely zákona o zbraních do Parlamentu ČR poslala. A bylo by to asi možné i dnes, pokud by nikdo z nás za poslední 2 roky nic kloudného neudělal. Dnes je to ale (naštěstí!) o dost složitější.
Základní fakta (o nichž píšou standardní média) jsou jednoduchá: poslanci dne 3/6 v prvním čtení schválili (vedle tzv. nadstavbového zákona, což je ale jiný příběh) implementační novelu zákona o zbraních, která má do českého práva zavést onu paskvilní evropskou směrnici o zbraních z roku 2017. Další fakta už tak zřejmá nejsou, ale o to jsou a budou důležitější:
Za prvé, implementační novela nebyla nyní „přijata“, byla pouze propuštěna do druhého čtení, tzn. fakticky byla nyní otevřena možnost přijímat k ní pozměňovací návrhy.
Za druhé, pozměňovací návrhy se připravují (a na některých z nich spolupracovala naše LIGA LIBE), a to v takovém rozsahu, že z textu implementační novely by měla v zásadě zůstat vnější skořápka, naplněná ale novým obsahem.
Za třetí – kde by se ten nový obsah měl vzít? Na to dnes už existuje celkem jednoduchá odpověď: z nového zákona o zbraních, který za poslední dva roky připravily expertní pracovní skupiny (včetně naší LIGY LIBE) pod Ministerstvem vnitra, a který legálním držitelům více přináší, než bere, a to dokonce i ve srovnání se současným stavem. Na tom, že se takto bude postupovat, se ve sněmovně podle všeho vytváří již pevná shoda.
Za čtvrté, to, jak o událostech ze 3/6 referovala média, je chaos a současně ukázka nekompetentnosti. Například o registraci historických zbraní se nemluví ani v té aktuální, pozměňovacími návrhy nedotčené a zatím opravdu paskvilní podobě implementační novely.
Za páté, budeme mít nadstavbový zákon. A to je mnohem důležitější, než se dnes zdá. Pokud bychom dnešní zákon o zbraních přirovnali k domu, tak třeba zakazování velkých zlých zásobníků by byla dosti velká díra ve střeše. Tu se snad povede ucpat těmi zmíněnými pozměňovacími návrhy. Ale chystaný zákaz olova ve střelivu nebo další změny zbraňové směrnice v budoucnu, to už bude povodeň, která by mohla náš dům smést ze světa. Nadstavbový zákon by ho měl ale obehnat protipovodňovým valem.
Jak to tedy shrnout? Za poslední dva roky bylo odvedeno obrovské množství práce, a i naše LIGA LIBE v tomto konala, věřte, opravdu nemálo, aby dnešní události nevyústily v katastrofu. Nebo chcete-li, aby se vlk z Bruselu nažral a zdejší koza v podobě práv legálních držitelů nejen zůstala celá, ale do budoucna dostala i větší a ostřejší rohy. V blízké době budeme snad moci být konkrétnější a méně jinotajní. Ale nyní není na místě mluvit o zradě nebo o podvolení.“ Spíše o snížení hrozících škod na minimum.“
Jinak velmi doporučuji mírnit vášně – myslím, že nyní by v zásadě stačila „manifestace“ třeba o několika málo účastnících s viditelně nošenými zbraněmi, nebo pár nenávistných mailů poslancům, aby se celá nadstavba zazdila. A pokud jen to půjde, doporučuji také směřovat otevřenější diskuzi do uzavřených diskuzních skupin, neb nepřítel naslouchá…
Pokud by se někdo ptal, proč tedy není místo mininovely přijat rovnou nový zákon, tak odpověď je jednoduchá – nový zákon v řadě věcí závisí na úplně nové podobě CRZu, a jeho vybudování bude trvat cca 2 roky. Proto je nyní možná jen taková cesta, že se hlavní pozitiva z nového zákona vezmou a dají se do kostry stávajícího zákona, takže bude možné fungovat s dosavadním CRZem. Jinak by se to celé zhroutilo, jako kdysi registr vozidel…
A poslední – to co jsme napsali, nic nemění na tom, že je skutečně hrozné muset dělat podobné kroky kvůli potupnému zahraničnímu diktátu. Míníme, že nejhorší na tom je, že to že vzhledem k tomu, jak jsou „rozdány karty“, akceptujeme nová a nová sebehloupější bruselská omezení a zákazy, což se žel mnoha lidem zdá vlastně už normální. K tomu nijak nepomůže pocit, že žaloba proti zmíněné zákazové směrnici, podaná naším státem k Evropskému soudnímu dvoru, byla tímto nástrojem „evropské integrace“ odbyta a vlastně jak papírová koule hozena do koše… Prostě výsměch…
To ale není důvod rezignovat a v této běžící ideové válce nedělat nic. Pak právě zlo vyhraje, přesně tak, jak je psáno v motu naší LIGA LIBE. Prostě bojujme jak dále se dá – nejen třeba jako my všichni společně už příští týden v Senátu za ústavní zastřešení „možnosti obrany se zbraní“, které by se do budoucna mohlo stát dalším zásadním obranným valem našich práv a svobod, a to nejen majitelů legálních soukromých zbraní…
Dále tvrdě bojujme proti již zmíněným zákazům olova, které nemají platit „jen“ v mokřadech, ale dokonce se už připravují PLOŠNĚ, což by bylo zničující nejen už pro myslivost a sportovní disciplíny.
Prostě, nedejme se… Protože, „oni“ nám už nikdy nedají pokoj…
Pokud povolíme, prohrajeme – a navždy, jak to vidíme nejen v mnoha zemích na západ od nás, ale i v Kanadě či před tím Novém Zélandu…
Nebojte/me se bránit!
Stojí to za to…
Díky moc…