Vážení a zde již odpověď LIGY LIBE panu Junckerovi na jeho nedávný dopis (viz koment zde níže), co nám minule poslal
I když by nebyl pražádný problém zhotoviti naši odpověď v slušné angličtině či francouzštině, je tento náš dnes odeslaný „do Bruselu“ napsán, neb to regule EU dovolují, přímo v naší rodné řeči – už z principiálních důvodů, ne? 
)
Takže, pokud by nebylo zřetelné zde ze skenů, citujeme vše i zde:
Attn.:
Jean-Claude Juncker
Timo Pesonen
European Commission
Praha, Česká republika, dne 22. 10. 2018
Re: Odezva na Váš dopis značky „Ref. Ares(2018)5226424 – 11/10/2018 – Letter of protest and complaint to EC“
Vážený pane Junckere, Vážený pane Pesonene,
děkujeme za Vás dopis výše uvedeného jednacího čísla, jedná se o dopis ze dne 11. 10. 2018, jež jsme řádně obdrželi. Dovolte nám nyní reagovat v českém jazyce, čímž nejen využíváme práva, jež EU komise velkoryse nabízí (tj. příjem podnětů a stížností ve všech unijních jazycích), ale zejména tím činíme nemalý vstřícný krok vůči všem těm, jejichž práva, my jako LIGA LIBE, hájíme – tj. cca 303 000 legálních držitelů zbraní v ČR a cca 200 000 petentů petic proti odzbrojení – kteří mnohdy nevládnou jazykem anglickým a tomuto dopisu, publikovanému následně na veřejných zdrojích, by tak měli problém porozumět. Našimi podporovateli jsou lidé napříč zcela všemi věkovými spektry, tím i lidé staršího věku, proto je jejich neznalost jazyka anglického pochopitelná – zejména v zemi, která čelila dvěma diktaturám podporujícím jiné jazykové znalosti, než li právě jazyka anglického.
Nejprve, oceňujeme čas i úsilí, který jste věnovali odezvě nám – míněno odezvě nejen nám, tj. prezídiu LIGY LIBE, ale také cca 303 000 legálním držitelům zbraní v ČR a cca 200 000 petentům petic proti odzbrojení (odzbrojení „díky“ směrnici „Directive (EU) 2017/853 of the European Parliament and of the Council of 17 May 2017 amending Council Directive 91/477/EEC on control of the acquisition and possession of weapons“, dále v textu jen „směrnice“), jejichž práva zastáváme, hájíme a chráníme.
K dalším bodům Vašeho dopisu, uvádíme:
1.Plně souhlasíme s Vašimi slovy cituji: „.. I am confident that the flexibilities built in the final compromise (of the Directive) allow for the accomodation of national specificities in the national implementation of the new rules (of the Directive)..“. Jak my, tak zejména mnozí renomovaní oslovení právní zástupci, již dávno a detailně zaznamenali tyto početné tzv. flexibility zakomponované ve finální verzi směrnice a byli jsme si jisti stran cíleného, efektivního a strategického záměru těchto flexibilit. Děkujeme Vám, že nám prostřednictvím Vašich slov potvrzujete tuto skutečnost, tedy skutečnost, že „finální kompromisní verze směrnice, díky tzv. flexibilitám uvedeným ve finálním znění, dovoluje členským zemím přizpůsobení se národním specifikům při národní implementaci pravidel směrnice“. Jsme jisti, že EU země vítají tak moudrý přístup, tedy cituji opětovně „to allow for the accomodation of national specificities in the national implementation of the new rules (of the Directive)“ a jsme si také jisti, že toto opět přiblíží EU země k samé EU, míněno blíže k původní a beze sporu dobré idee EU, kdy tato idea byla bohužel poškozena jistými kroky EU komise (nehovoříme zde pouze o dotčené směrnici /Directive (EU) 2017/853 of the European Parliament and of the Council of 17 May 2017 amending Council Directive 91/477/EEC on control of the acquisition and possession of weapons/).
2. Vaše slova cituji: „..As to your query regarding the European Commission´s Representation in the Czech Republic, I would like to inform you that all internal rules and security procedures have been fully respected…“ nás šokovala, řečeno velice upřímně, vážený pane Junckere, vážený pane Pesonene. Znamená to, že nesmyslné a absurdní, obrovské policejní kordony proti slušným a poklidným několika občanům, kteří jen chtějí předat 1 list papíru (!!), tj. protestní nóty, jsou standartním a plně respektovaným procesem EU komise ? Domníváme se, že jste možná jen plně neporozuměli dění v Praze ve dni 14/9 před budovou zastoupení EU komise, a jsme proto plně připraveni toto vše znovu osvětlit, zopakovat, prokázat.
3. Dále pak, nemůžeme v žádném případě bohužel souhlasit s Vašim cituji: „.. Directive has been duly approved by the Council of the EU and by the European Parliament…“. Jak velice dobře víte, naše země, Česká republika, podala řádnou žalobu na platnost dotčené směrnice k Evropskému soudnímu dvoru a jeden z velice důležitých argumentů této žaloby je následující:
Vzniklo mnoho „problematických až podivných aspektů“ při samotném procesu přijímání této, naší zemí již u soudního dvora napadené, směrnice. Návrh směrnice, rozhodně nebyl dostatečně důkladně připraven a ani projednán, a tedy touto směrnicí zaváděné vážné změny byly značně, skutečně značně kontroverzní již v průběhu jejího samotného přijímání. V této souvislosti poukazujeme zejména v prvé řadě na skutečnost, že návrh směrnice byl přijat průkazně v reakci na pařížské teroristické útoky ze dne 13. listopadu roku 2015 – a to pouhé tři pracovní dny (!!) po těchto hrozných a odsouzeníhodných útocích. Evropská komise tak zjevně, ve snaze ukázat široké veřejnosti „že rychle činí a řeší a koná“, tzv. sklouzla k naprosto absurdnímu, nesmyslnému a nepochopitelnému konání – tedy ke směrnici „odzbrojující zcela nevinné a odzbrojující oběti a zásadně posilující provinilé, tj. pachatele“.
K návrhu této směrnice, navíc nebylo dále průkazně zpracováno posouzení dopadů, přestože návrh směrnice předjímal skutečně radikální změnu dosavadního režimu nabývání a držení zbraní v EU, s potenciálem zasáhnout do vlastnických práv milionů občanů EU a dokonce ovlivnit bezpečnostní situaci v členských státech. Dále zdůrazňujeme i neoddiskutovatelnou kontroverznost této právní úpravy a poukazujeme na fakt, že původní podoba návrhu směrnice Komise byla podrobena velice, velice výrazné kritice jak na půdě Evropského parlamentu, tak v rámci svého projednávání v rámci pracovních skupin Rady. Byť se některé problematické body návrhu podařilo postupně v průběhu legislativního procesu odstranit (či učinit kompromisní, flexibilní, ad výše), nebylo tomu bohužel tak zdaleka u všech problematických ustanovení. A dále:
Přijetím předmětné směrnice, zásadně překročil „unijní zákonodárce“ své pravomoci – ačkoliv byla totiž směrnice přijata za účelem odstranění překážek vnitřního trhu, jejím skutečným cílem je výhradně a pouze boj proti terorismu a jiné závažné trestné činnosti. Unijní zákonodárce ovšem k přijímání harmonizačních opatření v této oblasti nemá žádnou pravomoc.
Unijní zákonodárce, přijetím směrnice, dále porušil také i zásadu proporcionality, jelikož se nezabýval vůbec otázkou tzv. přiměřenosti zaváděných opatření a neprovedl posouzení následných dopadů. O tyto dopady, bylo nesčetněkrát žádáno a nadále je žádáno, jak již výše řečeno, ovšem EU komise tyto žádosti nereflektuje. To následně vedlo k tomu, že přijal opatření zjevně a průkazně nezpůsobilá a nepřiměřená vzhledem ke sledovanému cíli – směrnice tak například plošně zakazuje typy zbraní, které se k páchání terorismu či k jiné trestné činnosti v Evropě vůbec neužívají. Pro pořádek a komplexnost uvádíme, že ČR dopady pro své účely zpracovala.
Směrnice je dále pak v rozporu se zásadou tzv. právní jistoty. Celá řada ustanovení směrnice totiž průkazně není dostatečně jasná a přesná, není exaktní, aby umožnila dotčeným osobám jednoznačně a nezpochybnitelně rozpoznat, konat a ctít jejich práva a povinnosti. Výše uvedená ustanovení směrnice, jsou tedy nejasná a otevřená bohužel i celé řadě různých interpretací a výkladů a pochopení, přičemž všechny tyto možné interpretace, se mnohdy jeví jako velice obtížně a náročně aplikovatelné v praxi. Tato ustanovení tak v žádném případě nemohou býti způsobilá k harmonizaci podmínek nabývání a držení zbraní na vnitřním trhu EU. Jistá ustanovení směrnice, jsou skutečně tak rozporuplná, tak absurdní, atd., že vyloženě zakládají pro budoucí právní nevymahatelnost. Netyká se výše uvedených částí směrnice „kompromisních či flexibilních“, jež byla naopak moudře a strategicky cíleně zpracována.
Směrnice má navíc, a také bez nejmenší polemiky, dokonce diskriminační povahu – umožňuje totiž výjimku ze zákazu držení zbraní, která ale může dopadnout výhradně na švýcarský systém ponechávání vojenských zbraní při ukončení vojenské služby, aniž by stejné takové výjimky mohly využít ostatní státy EU. Způsob, jakým je daná výjimka konstruována a sestavena, tedy jednoznačně vylučuje její užití v jiných členských státech EU, byť i tyto státy mohou mít a mají legitimní a reálný zájem na takovém režimu ve vztahu ke svým systémům vojenské služby, ovšem z historických důvodů nemohou splňovat podmínku trvání 50ti let. Dané ustanovení směrnice, tedy zavádí naprosto odlišné zacházení se státy (a tím ve finálním důsledku i s legálními vlastníky zbraní v daných státech), přičemž toto odlišné zacházení nelze objektivně zdůvodnit ve světle předmětu a cílů napadené směrnice. Tyto státy, respektive legální držitelé zbraní v těchto státech, jsou přitom z hlediska účelu této výjimky ve zcela totožné situaci. S ohledem na výše uvedené, jsme pevně přesvědčeni, že podmínky pro aplikaci výše uvedené výjimky jsou v rozporu se zásadou zákazu diskriminace. Další ukázkou jasného a zřejmého diskriminačního prvku v této směrnici, je také tzv. grandfathering, tedy přechodné ustanovení pro stávající držitele zakazovaných zbraní, který rozdělí občany do dvou kategorií – nadřazená a podřazená, doslova lepší a horší, zvýhodněná a znevýhodněná. A za další ukázku diskriminačního charakteru považujeme ve směrnici uvedenou skutečnost, že při situacích typu dědění, či ztráty zbrojního průkazu, jedinec přichází o majetek (zbraň), tedy majetek zákonně nabytý, jde o jakési vyvlastnění, jež je v rozporu s Ústavou.
Evropská komise nemá, leč přesto vstupuje do tzv. trialogu. Kdy trialog není nijak zakotven v evropských smlouvách, ba nepřinesla ho dokonce ani Lisabonská smlouva. Toto je tedy rozhodně považováno, vnímáno za nedemokratické a netransparentní jednání.
Při přijímacím procesu směrnice, nebyly brány v potaz připomínky europoslanců. Kdy bylo podáno na 60 pozměňovacích návrhů. Na pozměňovací návrhy dvacítky českých europoslanců, kteří proti směrnici protestovali, vůbec nedošlo.
Velmi důležitým faktem také je Lisabonská smlouva, konkrétně výtah článku 346 b) každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům. Tedy, bezpečnost je v dikci každé členské země ! A dále uvádíme související a již dříve zmíněné – ačkoliv byla směrnice přijata na základě čl. 114 SFEU (Smlouvy o fungování Evropské unie) jejím skutečným cílem je harmonizace předpisů členských států v oblasti předcházení trestné činnosti a terorismu. K přijetí takových opatření ovšem unijní zákonodárce nemá pravomoc, poněvadž harmonizaci v této oblasti výslovně vylučuje čl. 84 SFEU. Tento přístup odpovídá tomu, že podle čl. 4 odst. 2 SEU mají členské státy výhradní odpovědnost za zajištění národní bezpečnosti na svém území, a tudíž musí mít možnost zajistit na svém území dodržování veřejného pořádku.
Vážený pane Junckere, Vážený pane Pesonene,
děkujeme velmi za čas dedikovaný našemu dopisu zde, věnovaný našim argumentům a těšíme se na Vaši další, brzkou odezvu. Shora námi uvedená fakta, rozhodně nejsou veškerá a vyčerpávající, ale klíčová ano.
V úctě k Vám,
za petiční výbory obou petic proti odzbrojení,
za prézidium lidskoprávní bezpečnostní LIGY LIBE,
Bc. Carla Cizova, MBA, v.r.
LIGA LIBE, z.s.