Na Evropském kontinentu je bohužel vládami většiny zemí chápáno vlastnění, držení a nošení střelných zbraní jako něco nepatřičného, ba přímo nebezpečného a potenciálně ohrožujícího stávající politickou moc. Je smutné, že tento názor stále přetrvává. Nejčastěji je argumentováno ohrožením demokracie apod. Konkrétně v ČR je legislativa velmi přísná a možnost legálního povolení k získání střelné zbraně je spojena s mnoha náročnými administrativně -byrokratickými opatřeními, která jsou náročná časově, finančně apod. Proto tvoří vlastníci střelných zbraní v ČR pouze menšinu obyvatel.

Podle policejních statistik Češi legálně vlastní asi přes 800 tisíc registrovaných zbraní a přes 300 tisíc lidí má zbrojní průkaz. Je však třeba přiznat, že některé země EU jsou na tom, co se týká legislativy v oblasti zbraní ještě mnohem hůře. Např. Anglie, kde je legální držení střelné zbraně možné naprosto výjimečně, navíc díky výrazným restrikcím v oblasti dalších obranných prostředků, se zde zvedla nebývale vysoká úroveň kriminality. Podobné potíže s růstem kriminality trápí i řadu dalších evropských zemí, které se vydaly cestou tvrdé restrikce v oblasti legálního vlastnictví, držení a nošení střelných zbraní a dalších sebeobranných prostředků – někde jsou dokonce zakázány i pepřové spreje, teleskopické obušky, apod.

Jedním ze základních rozporů je médii vytvářená (často i s pomocí modelačních technik k ovlivňování podvědomí veřejnosti) představa vlastníka legálně držené zbraně, jako nějaké individuum, které jen čeká na okamžik, kdy si bude moci „zastřílet“ na živé cíle. O absurdnosti této představy není pochyb. Většina občanů mechanicky pak bohužel přejímá tyto šablony a schémata a odmítá reálně a logicky uvažovat. Třeba trochu pomůže následná osvěta…

Palné zbraně zabíjejí lidi!

Je třeba si uvědomit, že nezabíjejí palné zbraně, ale lidé – palnými zbraněmi či čímkoli jiným. A nejen palnými zbraněmi. Jakákoliv zbraň samotná nezabíjí. Problém tak nespočívá v palných zbraních, ale v lidech. Pokud chce někdo někoho zabít, a palnou zbraň nemá k dispozici, použije například nůž, sekyru, mačetu, jed, klacek, auto nebo si někdo z průmyslových hnojiv vyrobí výbušninu. Vinny pak pochopitelně nejsou palné zbraně, ale vrazi. Samotná palná zbraň zkrátka nezabíjí. Problém nespočívá v palných zbraních, ale v lidech. A to restrikce v oblasti zbraní vyřešit nemůže. Sebrat člověku zbraň, protože by mohl někoho zastřelit, je jako vyříznout mu jazyk, protože by mohl někoho urazit…

Zabíjet lidi je špatné!

Co povíme, bude možná pro někoho až troufalé to říci, ale každé zabíjení lidí nutně nemusí být špatné. Špatné je vraždění – úmyslné zabíjení nevinných. Špatné je zabití z nedbalosti nebo lhostejnosti, například kvůli rychlé jízdě či pod vlivem alkoholu. Zabití násilníka v sebeobraně – při ohrožení života či zdraví vlastního nebo bližních – je přípustné. A za určitých okolností i mravně správné. Pokud byste například šli okolo dětské školky a viděli, jak v ní někdo sekyrou zabíjí děti, a měl s sebou palnou zbraň, mravně byste selhali, pokud byste na něho nevystřelili, ale jako by nic pokračovali v chůzi. Navíc nejde v prvé řadě „o zabití“ ale o „co nejrychlejší zastavení jeho činu“ – což i při použití palné zbraně nemusí být totéž…

Právě s palnou zbraní se ale nejvíce vraždí!

Velký omyl. Právě palné zbraně (ať již legální či ty nelegálně vlastněné – viz dále) jsou k vražedným útoků použity vskutku minimálně – dá se říci, že z hlediska statistik to nestojí prakticky ani za řeč. Pro někoho překvapivě (ne ale pro kriminalisty či doktory na záchrance…) jsou nejčastějšími nástroji, kterými někdo někoho úmyslně napadne (tedy i případně poraní, zmrzačí či zabije) běžné předměty kolem nás – tedy např. kuchyňské nože, sekáčky, šroubováky, sekerky, kladiva (tedy nástroje z kuchyně nebo dílny) a pak klacky, náhodně ležící trubky či kameny…

Zakážeme-li palné zbraně, bude zabito méně lidí!

Zakážeme-li palné zbraně a zrušíme právo je legálně vlastnit, odzbrojíme vlastně jen ty občany, kteří dodržují zákony. Zločinci však naopak budou palné zbraně mít, protože si je opatří ilegálně – a to vždy a všude, jak se mnohokrát v historii potvrdilo. Důsledkem zákazu palných zbraní by tak byla pouze bezbrannost těch, kdo vraždit, mrzačit, znásilňovat či loupit nechtějí, zatímco ti, kdo to dělat chtějí, by byli stále ozbrojení. Navíc právo vlastnit palné zbraně na ochranu života, zdraví a majetku je přirozené, základní lidské právo, jež předchází státní moc. Ale kdo má zbraň nebude jí obvykle muset použít… Je to jakási jistota, že se bránit zkrátka může a má také čím. Jak se říká, lépe zbraň mít a nepotřebovat, než potřebovat a nemít ji…

Kde jsou mezi lidmi soukromé zbraně, je i více násilí!

Není to stále rostoucí počet ozbrojených lidí po celém světě, co procentuálně zvyšuje násilí a kriminalitu. To naopak dnešní doba všeobecné relativizace, snižování hodnoty lidského života a naprostá bezskrupulóznost zločinců nutí občany adekvátně se bránit. I statisticky není zpravidla rovnítko mezi zločinností a počtem soukromých legálně vlastněných zbraní ve společnosti. Naopak. Například vlastnictví zbraní ve Švýcarsku je třikrát vyšší než v Německu, přesto se v něm stane méně vražd. Mezi další země s vysokou mírou vlastnictví palných zbraní a nízkým počtem vražd patří Finsko, Izrael a Nový Zéland. Neplatí tedy, že více palných zbraní (či jejich snazší dostupnost) znamená vyšší počet vražd. Záleží na kulturně-historickém kontextu dané společnosti. Navíc stav, kdy by palné zbraně směli držet jen příslušníci represivních složek státu, by byl hrozivý a nehodný svobodných občanů.

Pokud se lidem vezmou palné zbraně, sníží to kriminalitu!

Hezká to představa, nicméně realitě velmi vzdálená. Jak jsme se o tom již bavili, kriminální živly si zbraň opatří vždy. Jde o to, že pro člověka, který chce páchat zlo, bude zájem obstarat si střelnou zbraň jakýmkoli způsobem natolik eminentní, že svého cíle nakonec dosáhne. Plošný zákaz by tak nedocílil ničeho jiného, než že by zamezil slušným občanům bránit se, zatímco kriminálních živlů by se patrně nikterak nedotkl. Naopak vedl jen k větší aktivitě těch, kteří věděli, že pokud někoho přepadnou či mu vlezou v noci do domu, nemohou doznat větší újmy – neb nikdo z řádných občanů tam zbraň nemá. To se to pak lépe přepadá a loupí… Například ve Velké Británii v roce 1996 držbu zbraní prakticky zrušili a výsledkem bylo, že počet ozbrojených útoků se zvýšil bezmála o 40%. Podobně dopadla Austrálie, kde po podobném omezení počet loupeží stoupl o polovinu a počet násilných přepadení o 40%.

Bránit se snad dá i jinak?!

Dá, ale způsob obrany bychom měli nechat na každém z občanů – na co se bude cítit a čemu dá přednost. Má to být jeho svobodná volba. Vlastnictví střelné zbraně navíc naprosto stírá fyzické rozdíly mezi lidmi a zároveň zvyšuje náklady zločinu v očích pachatele. Pokud má oběť zbraň, stává se pro zločince těžší „kořistí“. Konkrétní příklad: dvacetileté děvče nemá šanci ubránit se stokilovému násilníkovi; může sice utíkat, ale pokud zrovna není trénovanou atletkou, útočník ji stejně dostihne. Pokud bude děvče vlastnit střelnou zbraň, stává se útočníkovi naprosto rovnou, jakékoli fyzické rozdíly a dispozice zmizí. Navíc, jen v jednom z padesáti případů použití palné zbraně v sebeobraně je nutno na člověka přímo vystřelit. V devětačtyřiceti případech stačí na zmaření zločinu zbraň vytáhnout nebo z ní vystřelit do vzduchu.

Spolu s vlastnictvím palné zbraně roste riziko sebevraždy!

Například mezinárodní výzkumy sebevražednosti v různých státech, kde se ukazuje, že míra sebevražednosti nijak nesouvisí s dostupností zbraní v daném státě. Například Japonsko má statistiky sebevražd trojnásobné oproti USA, ačkoli jsou v Japonsku střelné zbraně prakticky nedostupné. Mimoto jedna ze základních pouček společenských i jiných věd říká, že korelace neznamená kauzalitu, neboli že vztah mezi dvěma proměnnými ještě neznamená, že jedna zapříčiňuje druhou. Nedostupnost zbraně kupříkladu riziko sebevraždy nesníží, protože rozhodnutá osoba použije jiný způsob.

Palné zbraně s sebou nesou jen násilí a to plodí další násilí!

V USA je pistole nepoměrně více využívána k obraně než k nějakému útoku. Když je zbraň použita ke spáchání zločinu, jsou toho plné noviny, ale téměř nikdy se nepíše o situacích, kdy pistole nebo puška zločin zmařily. Ozbrojení občané jsou také silný prostředek proti kriminalitě, pokud budou kriminální živly muset předpokládat u potenciálních obětí, střelnou zbraň, řadu útoků si zcela rozmyslí a současně se neodváží útočit tak často a tak brutálními způsoby jako v současnosti. Nejen v USA, ale kupříkladu v Izraeli už byly mnohokrát zaznamenány incidenty, kdy se teroristé pokusili postřílet občany na zastávkách autobusů a ve městech, ale díky volnému držení zbraní, byli většinou zastřeleni ostatními občany dříve, než mohli spáchat krvavý masakr. Společnost ozbrojených občanů je tedy bezpečnější a současně se nelze spoléhat, že policie bude všude, vždy a ve správný čas občany ochrání. Neozbrojený člověk může před zlem možná občas utéci, ale zlo nelze přeci přemoci útěkem…

Legální palné zbraně jsou doslovnou hrozbou pro společnost!

Vzhledem i k vyřčenému v již předešlém, je vidno, že to není pravda. Co ale je opravdu naopak nemalým rizikem, jsou ZBRANĚ ILEGÁLNÍ. Ty jsou jednak neevidované, takže si kriminálník zvolí, z hlediska nepoměrně nižší šance na své vypátrání pochopitelně spíše je. A také jich je nepoměrně dle erudovaných odhadů stejně nebo dokonce více. Zatímco zbraní legálně vlastněných je u nás asi 800 tisíc, počet těch nelegálních mezi lidmi se přitom odhaduje až na několik milionů (na 600 tisíc jich tipoval plk. Antonín Kreml, bývalý ředitel Ředitelství služby správních činností Policejního prezídia, na 2,5 miliónu byl odborný odhad již zemřelého Rudolfa Fulín, bývalého předsedy Asociace výrobců a prodejců zbraní a střeliva…).

Zbraně má mít jen armáda a policie!

Podle představ humanistů by celá společnost měla být kompletně odzbrojená, přičemž zbraně by mohly nosit jen ozbrojené složky typu policie a armády. Nalijme si čistého vína: tato situace nikdy nenastane. Ostatně podívejme se na příklad Jihoafrické republiky: tam by restrikce znemožňující jakékoli držení zbraní s největší pravděpodobností znamenala konec existence její bílé menšiny, která tam dnes na určitých místech žije jen díky tomu, že je uzavřená a ozbrojená v opevněných čtvrtích. Ale i jinde po světě legislativa omezující držení zbraní zločinnost nepotírá, nýbrž povětšinou bohužel ještě více podporuje její rozmach. Zkrátka: kdyby byly zbraně postaveny mimo zákon, měli by je jen ti, kteří se mimo zákon pohybují. Anebo se trefně říká: Proč chcete nosit zbraň? Protože si nemohu nosit policajta…

Tak ať zakáží jen ty zbraně, které mohou být lidem nejvíce nebezpečné!

A to jsou jaké? Těžko říci, které to jsou (i nůž či může být v rukou odhodlaného násilníka extrémně nebezpečnou věcí…) – někde ve světě např. zakázali ty na armádní či policejní náboj, ale ponechaly ty neužívané v ozbrojených složkách, které měly energii ještě silnější (např. v Itálii je zakázán náboj 9 mm Luger, ale paradoxně ponechán 9 x 21, který je ještě silnější – ve Francii se zas kupodivu nesmí prodávat pušky na „armádní“ munici 7,62 x 51 NATO, ale mohou se zde do civilní sféry nabývat mnohem účinnější .30 06 Springfield. atd.).

Ale obvykle je dále riziko, že zákazy a rozličná omezení tím pak neskončí – naopak se strhne lavina jiných. A obvykle končí, až lidé nemají nejen zbraně, ale zcela proti zdravému rozumu se spolu „coby zbraně“ s nimi obvykle zakážou i další „vysoce rizikové prostředky“. Konec takových nesmyslných snah pak vidíme v mnoha státech EU kolem – například ve Velké Británii, Belgii, Holandsku, Německu, kde je kriminalizován i pouhý zavírací nůž v kapse nebo kde dnes dokonce ani žena nesmí mít legálně na svou obranu v kabelce pepřový sprej. Ale i zde pak stěží někdo zakáže vraždit kuchyňskými noži, šroubováky, sekerkami, apod. A co dlažební kostka v ručníku? Zákazy prostě nic neřeší, jen společnosti ztrpčují život…

Co když se nějaký majitel zbraně zblázní a začne střílet?!

Občasným případům tzv. šílených střelců nikdy a nikde nejde předejít. Po takovýchto občasných incidentech, dlouho potom vděčně živené především senzacechtivými médi, sílí volání především té nedostatečně informované veřejnosti po zákazu střelných zbraní ve společnosti vůbec, nebo aspoň jejich silné restrikci. Bohužel v těchto diskuzích nezazní jedna podstatná část komplexních informací. Tito pachatelé jsou různým způsobem narušené psychopatické osobnosti a sociopati, kteří jsou rozhodnuti tento čin provést, a to jakýmikoliv prostředky, tzn. pokud nebudou mít střelnou zbraň, pak použijí cokoliv. Takže mohou kupříkladu velmi snadno sestrojit z běžně dostupných látek na trhu, velmi účinnou trhavinu, získat ilegální střelnou zbraň, nebo si ji sami vyrobit, použít k útoku na občany automobil (viz. známý případ z minulosti, v Praze Olga Hepnarová, úmyslně najela do skupiny osob na zastávce tramvaje nákladním autem, s cílem úmyslně usmrtit co nejvíce osob…). Zabránit odhodlanému psychopatovi v provedení teroristického útoku je velmi nesnadné a v žádném případě se nelze spoléhat pouze na restrikce a omezení, která to zajistí. Spíše často pomůže právě ozbrojený zodpovědný občan, který za dodržení legislativních předpisů, zachrání a ochrání ostatní občany od těžkého zranění, či případné smrti.

Já bych to zkrátka zakázal – na zbraň by lidé neměli mít vůbec právo!

V konceptu přirozených práv mají lidé právo na život, svobodu a legitimně nabytý majetek. A tato práva chrání a zaručuje stát. Jeho legitimní pravomocí je chránit řád ve společnosti a prosazovat právo. Sám však nesmí – nemá právo – ohrožovat základní lidská práva, a pokud by to činil, stal by se zločinným. Mezi lidskými právy je právo na život jedinečné (nikoli nejdůležitější, ale jedinečné) v tom smyslu, že je nutnou, nikoli však dostačující podmínkou pro dodržování všech ostatních práv (mrtvý si už práv příliš neužije). Proto je právo na ochranu lidského života stejně jedinečné a vlastně odvozené od práva na život. Policie nemůže být vždy všude, a proto je za současných okolností právo vlastnit palnou zbraň nutnou podmínkou zajištění práva na život. Shrnuto: mají-li právo na život, mají i právo na jeho ochranu, sebeobranu – a to efektivní. Jak někteří říkají: kontrola zbraní není o zbraních, ale spíše jen o kontrole…

S legálně drženými zbraněmi probíhají ročně desítky loupežných přepadení!

Kriminologové v ČR již po léta pracují na statistikách kriminality s legálně drženou zbraní, rozdělené podle typů trestné činnosti, a patřičná místa mi už léta odpovídají, že takhle podrobně se ty statistiky prostě nevedou. K dispozici jsou jen údaje o celkové kriminalitě s legálně drženou zbraní, a ty při rostoucím počtu zbraní dlouhodobě klesají – do té míry, že v posledních dvou letech už to policii ani nestojí za evidenci.

Následně pro patrnost uveden rok a počet trestných činů s legálně drženou zbraní: 2004 – 78, 2005 – 77, 2006 – 92, 2007 – 54, 2008 – 63, 2009 – 51, 2010 – nezjištěno, 2011 – nezjištěno.